středa, října 05, 2005

Staří, známí, nenapravitelní?

Říkal tu někdo, že Benedikt XVI. nebude papež, který by dovedl překvapit? Pravda, rozumnější pozorovatelé s překvapeními počítali a počítají a také s tím, že ne všem budou jednotlivé kroky překvapením příjemným.
Protentokrát připomeňme dvě audience z posledního přibližně měsíce. V obou případech se v Castel Gandolfu sešli lidé, kteří se dobře znají. 29. srpna přijal papež představeného Společnosti sv. Pia X. Bernarda Fellaye. Po několika letech tak tradicionalističtí dědicové exkomunikovaného arcibiskupa Marcela Lefebvra znovu navázali přímý kontakt s Římem. Představitelé společnosti odmítají stoupenci to neradi slyší, ale vzdorní odpůrci posledního koncilu jsou také zatím posledním významnější schismatem v západní církvi. Snahy o smíření a obnovu jednoty přinášejí zatím dílčí ovoce. Rétorika představitelů společnosti nedává mnoho nadějí, že v nejbližší budoucnosti nastane výrazná změna. Svědčilo o tom už komuniké, které SSPX po půlhodinové audienci vydala. Klíčové věty? "Audience byla pro společnost příležitostí ukázat, že vždy byla, jakož i vždy bude, spojena, se Svatým stolcem, Věčným Říměm." Dlužno říci, že společnost má ve zvyku důkladně rozlišovat přítomý Řím s jeho kurií a takřečený Věčný Řím definovaný jejím čtením dokumentů učitelského úřadu. Dle Fellaye se "Společnost sv. Pia X. modlí, aby Svatý Otec mohl najít sílu ukončit krisi v církvi tím, že "vše obnoví v Kristu"."
V komuniké nejsou opakovány požadakvy společnosti, které stále prezentuje jako předpoklady k zahájení podstatných jednání o smíření: totiž zejména zrušení exkomunikací (resp. uznání jejich neplatnosti či neúčinnosti jak by si to přáli formulovat) do nichž v roce 1988 upadli všichni čtyři biskupové společnosti (včetně Fellaye), jakož i dnes již zesnulí světitelé Lefebvre a Meyer), naprostého uvolnění slavení latinské mše podle tridentského obřadu.
Fellay je nicméně podle rozhovoru pro vlastní agenturu společnosti při audienci zopakoval: "Aby nepřátelství vůči Tradici, které činí tradiční katolický život (a je snad nějaký jiný?) v koncilní církvi prakticky nemožným, bylo změněno. Žádali jsme aby se tak stalo uděleném plné svobody tridentské mši, umlčením obvinění ze schismatu mířeným proti nám, upuštěním od údajných exkomunikací a nalezením církevní struktury pro rodinu Tradice." Výše citované prohlášení pak ještě zmiňuje shodu na tom, že problémy budou řešeny postupně. Okolnosti zatím bohužel nenasvědčují tomu, že by usmíření společnosti, která více miluje své pojetí tradice než plné společenství církve mohlo nastat v nejbližší době.

Setkání s vedoucími činiteli dominatní tradicionalistické síly nebylo velkým překvapením. Na druhé straně přijetí jednoho z nejviditelnějších a nejslyšitelnějších představitelů progresistických tendencí a směrů v církvi rozhodně k očekávaným a alespoň neoficiálně předem známým událostem nepatřilo. I často velmi dobře informovaný autor blogu Whispers in the loggia, byl tentokrát poněkud překvapen, když mohl sdělit, že v Castel Gandolfu přijal Benedikt XVI. švýcarského theologa (který už před řadou let přišel o souhlas k přednášení katolické theologie na katolických školách) Hanse Künga. Jak připomíná John L. Allen Kung pro Benedikta ještě v době jeho vedení Kongregace pro naku víry měl řadu jmen, ale jen málo respektu. Nicméně oba staří kolegové (a rivalové) spolu strávili čtyři hodiny s tím, že se "shodli, že nemá smyslu v rámci setkání otevírat spor o trvajících naukových rozdílench mezi Hansem Küngem a učitelským úřadem katolické církve," jak praví prohlášení, které podle Künga osobně připravil Benedikt a Küngovi je předložil k nahlédnutí. Papež projevil dále podle dokumentu projevil živý zájem o Küngův projekt "Weltethos" a debata se soustředila na dialog mezi přírodními vědami a křesťanskou vírou. Küng ocenil papežovu snahu o mezináboženský dialog a setkání s různými společenskými skupina moderního světa. Podle dostupných informací Küng nežádal, aby mu bylo vráceno pověření k přednášení katolické theologie..
Dobře setkání zhodnotila Amy Welborn na svém výborném blogu Open Book, kde napsala. "Úžasné. Proč úžasné? Protože je to model, podle něhož by se měli chovat všichni. Je to model pastoračního otcovství." Neyhnutelně citovaný článek doprovází bohatá a místy ostře kritická debata. Je možné, že Benedikt už u strážců Tradice téměř definitivně prohrál a pokrokáře nepřesvědčil, jenže o to mu, podle všeho, nejde. Spíše dokládá, že slova o úsilí o jednotu z prvních dní pontifikátu byla míněna velice vážně. Je teď na Küngovi i tradicionalistech, zda zůstanou sví a sami, nebo zda najdou odvahu vejít do skutečného společenství v církvi a začnou přinášet plody. Potenciál na to mají.